Když se Hana Faberová objevila před několika lety na umělecké scéně, rozčeřila malířské vody novým stylem, který si navíc sama pojmenovala. Svým osobitým rukopisem si rychle získala srdce galeristů, sběratelů i širší veřejnosti. Její díla jsou zastoupena u sběratelů v tuzemsku i v zahraničí. Od roku 2018 vystavuje ve stálé expozici Start UP Coffee v Plzni. Zúčastnila se skupinových výstav v Galerii u Zlatého Kohouta v Praze, své obrazy představila i v Art and Coffee v Praze v rámci výstav „Na hraně“. Pro FINEST Invest připravila sbírku autorských reprodukcí, kterými chce firma potěšit své klienty a obchodní partnery. I přes snové vyhlídky však stojí umělkyně nohama pevně na zemi.
Jak se stane, že člověk přijde s vlastním, úplně novým uměleckým stylem?
Začala jsem takto malovat vlastně zcela automaticky. Už můj první, ryze omni kubistický obraz v roce 2015 obsahoval ostré hrany, popření perspektivy, skládání ploch, lehký chaos, prostě prvky kubismu. Samotnou mě překvapilo, že moje počátky byly tolik specifické a vyhraněné. A protože mě ten styl bavil, pokračovala jsem v něm. Když jsem šla do hloubky a sama sebe se ptala, proč maluju právě takhle, zjistila jsem, že je to patrně kvůli mé druhé zálibě – číslům a pořádku, který do chaosu ráda vnáším.
V čem je váš styl specifický?
Mám ráda ostré hrany, čisté linie. Z kubismu si můj styl bere především práci s perspektivou, objekt zobrazuji z mnoha úhlů, rozkládám ho na jednotlivé geometrické tvary a ty různě prokládám. Ráda kombinuji ostré hrany s oblými, což je zřejmé hlavně u ženských aktů. Pracuji také s výraznými, jasnými a pozitivními barvami. Moje tvorba má ve vyjádření naprostou uměleckou svobodu.
Vy jste si dokonce svůj styl sama pojmenovala jako „omnikubismus“ …
Měla jsem potřebu svůj umělecký směr vyjádřit nejen malbou, ale také názvem. A protože má prvky kubismu, a předpona „omni“ znamená v latině „všechno“, toto spojení vzniklo přirozeně a název se rychle ujal.
Jak tento přístup přijal umělecký svět?
Část umělců to považovala za nesmírně drzé a šokující. Takhle se to přece nedělá! Směr se obvykle pojmenovává až ex-post. Buď se umělec začlení do nějakého uměleckého směru, nebo si počká, až ho svět „rozpozná“. Dokonce jsem se setkala s lehkou uměleckou revoltou. Ale objevila se i skupina umělců, která to otevřeně vítala jako originální a osvěžující.
Vy jste povoláním ekonomka. Jak se z ekonomky stane profesionální malířka? Nejsou tyto dva světy poměrně vzdálené?
Tvoření mě provází celý život. Už jako malá jsem chodila do různých kroužků na keramiku nebo malování. Učitelky si všímaly, že maluji trochu jinak než ostatní děti. Když jsem se v deváté třídě rozhodovala, jestli půjdu studovat uměleckou školu nebo obchodní akademii, z racionálních důvodů jsem zvolila obchod, protože jsem vždy měla ráda i čísla. Říkala jsem si, že pokud to má být jinak, tak si mě umění najde.
Kdy si vás umění tedy znovu našlo?
Stalo se to na rodičovské dovolené, kdy jsem potřebovala rozbít ten rodičovský stereotyp, který se při výhradní péči o dítě často objevuje. Čísla jsem měla v práci, takže jsem logicky sáhla po opaku, tedy malbě. Sloužila a slouží stále jako odpočinek, terapie, takový únik do vlastního světa. Navíc jsme se v té době přestěhovali do nového domu a já jsem měla nutkavou potřebu zaplnit prázdné stěny vlastními obrazy. A to byl vlastně prvopočátek komerčního malování.
Máte svoje obrazy stále doma na stěně? Ano. Když namaluju nový obraz, vyvěsím ho doma na stěnu. Zároveň náš domov slouží jako malá galerie, která se díky prodaným obrazům obměňuje. Má to ale i opačný efekt. Když se nějaký konkrétní obraz prodá, mám motivaci prázdné místo rychle doplnit.
Kdy jste se rozhodla svá umělecká díla prodávat?
Prvním impulzem bylo opravdu si něco namalovat. Nebyla jsem svázána žádným komerčním trendem. Zvolila jsem si vlastní styl a v něm se vypracovávala. Nikdo mi do toho nemluvil. Možnost zobrazovat věci po svém, bez nutnosti se zalíbit ostatním, mne osvobozovala. Když jsem měla obrazů víc, napadlo mě je nabídnout k prodeji. Zájem byl velký a obrazy se poměrně rychle vyprodaly. Šlo to přirozeně.
Vyvíjí se váš styl a je prostor, kam vaši tvorbu ještě posunout?
Určitě ano. Mám schovaných pár obrazů, které jsem namalovala mezi prvními, a je docela zajímavé vidět posun jak v technice, tak v námětech nebo rychlosti zpracování. V tom vidím i prostor pro rozvoj do budoucna. Už dnes si vybírám náměty složitější. Námět obrazu mne musí při malbě bavit.
Jedním ze stěžejních námětů vašich obrazů jsou ženské akty. Co vede ženu k malování nahých žen a přibudou i mužské akty?
Mužské akty už jsem také ztvárnila. Ale k těm aktům bych asi řekla jediné, neznám umělce, který by akty nemaloval. Navíc k omnikumbismu ženské akty tak nějak patří. Díky stylu a odlišné perspektivě obrazy mnohem více dotváří individuální fantazie, a to jim jen prospívá.
Ale maluju také oblečené ženy. Někdy je dokonce přiobleču (smích). Záleží, jak moc je klient konzervativní.
Jak si u vás mohou lidé obraz objednat?
Zájemce si může vybrat obraz ze stávajícího portfolia na mých webových stránkách nebo si nechat dílo namalovat přímo na objednávku. Určit si může téma, rozměr plátna, barevné ladění, cokoliv. Připravím skicu, kterou si pak odsouhlasíme.
Už jste někdy nějaké téma odmítla?
Nedá se říct, že bych odmítla, ale už se mi stalo, že mi nějaké téma nebylo blízké. Musela jsem nad ním déle přemýšlet a najít si k němu cestu. Klientovi jsem předložila návrh, jak bych zadání zpracovala a společně jsme se na tom dohodli. Při malování mě to musí hlavně bavit, proto je pro mě důležité se s tématem ztotožnit, přijmout ho za své.
Malujete poměrně krátce, existují už i nějací sběratelé vašich obrazů?
Ano, mám už několik takových klientů. Buď si rovnou poptají více obrazů, nebo se po čase vracejí k mé tvorbě a objednají si další obrazy. Moc mě to těší a vážím si takové přízně.
Dokáží lidé dnes umění ocenit?
Řekla bych, že se vnímání pozitivně posouvá od klasické výzdoby interiérů či exteriérů k poptávce po originálních kouscích nebo konkrétních autorech. Lidé vnímají umění už více jako investici, ať už z finančního hlediska, nebo toho emocionálního.
Jak hodnotíte dnešní malířskou scénu?
Současná, alespoň tedy domácí malířská scéna, je hodně různorodá. Vzniká hodně realistických děl, námětům se meze nekladou a je samozřejmě otázkou, co z toho je ještě umění a co snaha šokovat a upoutat na sebe pozornost kvůli prodeji. Mnoho lidí se nazývá umělcem, málokdo je ale „rozpoznatelným“ umělcem, tedy někým, jehož dílo poznáte, aniž byste si přečetli autora. Mě těší, že můj styl je dle reakcí sběratelů rozpoznatelný, a to je pro každého autora velké ocenění.
Je někde možné vidět vaše obrazy vystavené?
Stálou expozici mých obrazů lze najít v plzeňském Start UP Coffeeé, v mé domovině. Aktuálně připravuji výstavu v Orlové na měsíce říjen a listopad. Rozjednané mám pak další výstavy doma i v zahraničí. Časově je to hodně náročné, takže často musím volit spíše méně výstav, abych zvládla i své další závazky.
Vy se netajíte tím, že se malováním skutečně živíte, i přes odlišné zaměstnání. Skloubit rodinu s malými dětmi, zaměstnání a ještě takto časově nákladný koníček je dost náročné. Neuvažujete o čistě umělecké dráze?
Kromě malování mám ráda i svou práci. Současné nastavení mi umožňuje tvořit svobodně, nezávisle a vytěžit z malování maximum, čímž je potěšení, relaxace a skutečně neomezená tvorba. Život umělce je často velmi osamělý a mě setkávání s lidmi třeba v zaměstnání vyhovuje, inspiruje a duševně podporuje. Pokud u umělců převáží nutnost prodávat, někdy mají tendenci sklouznout k určité podbízivosti, poplatnosti a na jejich tvorbě je to znát. Sami navíc pak už nejsou šťastní a malování je netěší. Jsou autoři, kteří dokonce v důsledku niterného boje roztrhají svá plátna. A já si říkám, kdy tohle přijde? (smích)
Máte nějaký svůj malířský sen? Nejsou to úplně sny, jako spíše přání, která bych si chtěla vyplnit. V hlavě mám nápad na černobílý obraz, který by byl kontrastem k mým dosud barevně výrazným dílům. A pak také ještě mnohem větší formát, než jsem dosud malovala. Mezi sny určitě patří významná výstavní místa ve světě, kde bych svá díla jednou ráda viděla. Umění je pro mne svoboda a energie. Přeji si, aby tomu tak bylo i nadále. Je pro mne jako autora důležité, užívat si tvorbu vlastních děl.
Pro letošní dárek partnerům jsme společně zvolili obraz Na vlnách, jako symbol nespoutanosti, svobody, ale také majáku jako záchytného bodu, který symbolicky navázal i na těžké roky. Máte už v hlavě motiv pro příští rok?
Obraz Na vlnách patří k mým nejoblíbenějším a zároveň nejpopulárnějším. Dokonce jsem vytvořila i několik jeho obměn. Jako příští motiv bych nechala vykvést například nějakou ze svých specifických květin. Ještě ale uvidíme.
FINEST Invest je firma, která se věnuje investicím, a tak mi nedá se nezeptat, kterou svou „investici“ považujete v životě za dosud nejlepší a proč?
Nedokážu zvolit asi jediný bod, který by můj život zásadním směrem změnil. Na druhou stranu to bude asi právě koupě malířského vybavení, která mě jasně nasměrovala a nedala už možnost couvnout. Za to jsem dnes velice ráda a pevně doufám, že pro mě tvorba a umění bude investicí doživotní.
Děkujeme za rozhovor.
Více o autorce Haně Faberové najdete na webových stránkách www.hanafaberova.com.
