Co člověka po letech ve světě investic stále motivuje? A proč je důležité rozumět investicím skutečně do hloubky? Kolegyně Dagmar Diatková v rozhovoru sdílí svou cestu do FINESTu, zkušenosti s bonitní klientelou i pohled na to, proč jsou v této profesi klíčové důvěra, trpělivost a dlouhodobá péče o klienty.
Pamatuješ si moment, kdy ses rozhodla stát součástí FINESTu? Co bylo tím hlavním impulzem?
Bylo to správné načasování pracovní nabídky ze strany Martina Pochylého, se kterým jsem už v minulosti spolupracovala. Významnou roli sehrála jeho osobnost i profesní posun, který za přibližně dva roky udělal – bylo vidět, že má vizi a směr.
Zároveň mě oslovila možnost dělat investice jinak. Jít více do hloubky, dostat se „pod pokličku“ investičních projektů a rozumět jim v širších souvislostech, nejen z pohledu distribuce, ale i struktury a strategie.
Nové pracovní výzvy člověk většinou přijímá ve chvíli, kdy cítí potřebu změny – a já jsem v té fázi tehdy byla. Měla jsem za sebou náročné období budování a řízení týmu i celé pobočky Swiss Life Select v Rožnově pod Radhoštěm. Součástí této etapy bylo i rozhodnutí vyměnit manažerskou roli za roli prémiového poradce se zaměřením na bonitní klientelu.
V určité fázi kariéry je osvobozující soustředit se plně na vlastní práci a nést odpovědnost především za své výsledky, nikoli za výkon celého týmu.
Jaké dovednosti považuješ za klíčové, aby se člověk mohl dlouhodobě posouvat a růst?
Základem všeho je podle mě chtít. Bez vnitřní motivace se dlouhodobý růst nedá udržet.
Ta motivace může přicházet z různých míst. Někdy je to nespokojenost – pocit, že věci mohou fungovat lépe, že chceme změnu, vyšší kvalitu, větší smysl. Jindy je to přirozené nastavení člověka – některým z nás je „dáno do vínku“, že jsme zvídaví, rádi se učíme, baví nás výzvy a posouvání hranic.
K tomu se pak přidávají konkrétní dovednosti:
schopnost učit se, přijímat zpětnou vazbu, vytrvat i ve chvílích, kdy se nedaří, a přemýšlet v dlouhodobém horizontu.
Růst není jednorázový výkon. Je to rozhodnutí, které děláme opakovaně – někdy z nadšení, někdy z potřeby změny.
Co tě na tvé práci i po letech pořád nejvíce baví?
Základem mé práce je obchod – a obchod je především o komunikaci s lidmi. Právě to mě baví i po letech. Každá schůzka je trochu jiná, každý klient má jiný příběh, jiné cíle a očekávání.
Velmi si vážím klientů, kteří se mnou spolupracují dlouhodobě. Důvěra je v našem oboru klíčová a zároveň velmi křehká. O to větší zodpovědnost cítím při přípravě jejich investičních portfolií a při každém doporučení, které od klientů získávám.
Každé nové doporučení nebo nová schůzka je výzva – a právě to dává této práci energii i po letech.
Baví mě ale i ta analytická část práce – někdy se ráda „zavrtám“ do čísel, tabulek a souvislostí. Kvalitní přípravu na schůzku beru jako základ.
Bez čeho si dnes svou práci nedokážeš představit?
Určitě bez svobody. Svobody v tom, jak si organizuji svůj čas, kdy se potkávám s klienty a jak svou práci vedu. Po letech v oboru je pro mě velmi cenné mít velkou míru samostatnosti.
Druhá věc je trpělivost. U větších obchodů nebo investičních rozhodnutí se často ukazuje, že nejlepší výsledky přicházejí až v čase. Když člověk vydrží, pracuje poctivě a buduje vztahy dlouhodobě, ta odměna se dříve nebo později dostaví.
A pak je to odvaha. Oslovit nového klienta, zvednout telefon, jít na schůzku s někým, koho ještě neznám. Tu jsem si rozhodně musela postupně „odpracovat“. Dnes už vím, že právě tyto momenty často přinášejí ty nejzajímavější příležitosti.
Máš vlastní firmu – jak se ti daří zkombinovat její řízení s prací ve FINESTu?
Loňský rok byl pro mě hodně intenzivní. Rozjížděla jsem levandulový projekt Molekuly života a každý nový projekt na začátku potřebuje opravdu hodně energie. Stranou tak šla i řada volnočasových aktivit – člověk se na nějaký čas musí smířit s tím, že všechno najednou zkrátka nejde.
Hodně energie si bere také práce s týmem. Ten se postupně skládá, někdy se proměňuje, a právě hledání správných lidí je asi ta nikdy nekončící část manažerské práce.
Zároveň jsem si znovu uvědomila, že každé nové podnikání potřebuje nejen energii, ale také kapitál a finanční rezervy. A právě práce ve financích mi umožňuje tyto rezervy dlouhodobě vytvářet a doplňovat.
Zajímavé je, že i přes tuto pracovní náročnost jsem měla ve FINESTu jeden z nejúspěšnějších roků. Vnímám to ale spíše jako výsledek práce, kterou jsem budovala už v minulých letech. Často si připomínám jednoduchý princip – do čeho dlouhodobě vkládáme energii, to v našem životě roste.
Dnes se snažím balancovat svůj čas mezi světem investic ve FINESTu a projektem Molekuly života. Je to hodně o time managementu, který pro mě najednou dostal úplně jiný rozměr. A také o tom mít vedle sebe chápajícího partnera – bez toho by to bylo mnohem složitější.
Kam by ses chtěla profesně posunout v dalších letech?
V oblasti financí je pro mě čím dál důležitější téma nástupnictví. Po letech práce s klienty vnímám velkou odpovědnost za to, aby o ně bylo dobře postaráno i v budoucnu. Ráda bych si proto postupně vychovala nástupce, který bude jednou pečovat o klientský kmen s podobnou energií, přístupem a respektem k důvěře, kterou nám klienti dávají.
Zároveň bych chtěla dál rozvíjet projekt Molekuly života. Vnímám ho jako prostor, který může postupně růst směrem k širší péči o zdraví, regeneraci a prevenci – možná i s určitým lázeňským přesahem.
Oba tyto světy jsou sice na první pohled odlišné, ale mají společný základ – dlouhodobou péči o lidi.
Na jaký moment nebo situaci za dobu svého působení ve FINESTu vzpomínáš nejraději?
Nikdy nezapomenu na začátek, kdy se tvořilo Premium a „kluci – ředitelé“ vymysleli teambuilding v Rakousku. Už jen společná cesta jedním autem byla zábava.
